Ve čtvrtek jsem dělal korekturu článku o ukazatelích výkonnosti wellness rezortů a připravoval jsem se na důležité jednání ohledně nádherného projektu. Od zadavatele jsem dostal doporučení podívat se kromě nejaktuálnějších KPI a výpočtů návratnosti trochu i do historie wellness, abych lépe zavnímal tu dlouhodobost.
A protože jsem zvědavý, jal jsem se studovat dostupné podklady. Upřímně, já čekal samozřejmě klasiku – nějaké ty masáže, olejíčky, možná vonné svíce, otroky a otrokyně, to, co znám z každého historického trháku s Caesarem a dalšími týpky.
Jenže pak jsem dostal do rukou texty z římského muzea a úplně jsem ztratil dech. Wellness? Římané to technicky i obsahově dotáhli k dokonalosti – bylo to o masážích, relaxaci a vytápěných podlahách, páře a skoro až sauně. Technické vychytávky. Standardy kvality a trénink otroků. Tohle všechno už bylo ve wellness z 3. století př. n. l.
Tak jsem si řekl, že o tom pro hoteliéry udělám takový stručný přehled.
Když se hygiena stala společenskou událostí
Takže, jak to všechno začalo? Možná byste čekali, že lázně vznikly ve starověkém Řecku (což teda jo, mají taky svou zásluhu), ale Římané to celé vzali a doma si to udělali lepší. Nejenže z toho udělali proces účinný a hygienický, ale taky to bylo společenské centrum. Římané se totiž nevydali do lázní jenom proto, aby smyli pot z těla. Oni tam šli, aby si popovídali o politice, pomluvili sousedy i senátory a mrkli na ostatní, co nového si pořídili (pravděpodobně nějakou luxusní tuniku).
Lázně rostly na popularitě tak rychle, že už o 200 let později byly v Římě stovky těchto center relaxace. Představte si to: velké zahrady, knihovny, tělocvičny – prostě wellness na úrovni, o jaké dnešní centra mohou jen snít.
Jak Římané relaxovali?
No a teď k tomu hlavnímu – jak vlastně probíhal den v římských lázních? Prostě jste přišli, sundali tuniku, a pokud jste patřili k bohatším vrstvám, váš otrok se postaral o vaše věci.
Pokud jste byli obyčejný plebejec? Měli jste možnost zaplatit sluhu, který na vaše oblečení dohlédl.
Pak přišel na řadu olej. Ano, natřeli vás olejem a šup do tělocvičny. Ale klid – žádný BodyPump nebo namáhavé cvičení, jen lehký workout, abyste se trochu zapotili. Asi to nebylo ani nic s činkama, ty by klouzaly. Pak přišel přesun mezi místnostmi, nejdřív horká místnost, pak teplá a nakonec studená lázeň, aby se člověk osvěžil.
A nebyly to jen lázně. Byla tam venkovní solária, venkovní bazény a další místnosti zaměřené na zdraví a wellness. Ať jste byli muž nebo žena, našli jste si své místo, vedly se diskuse, zda byly lázně smíšené nebo ne. V některých případech se ženy mohly koupat ráno a muži odpoledne. Typický time-sharing.
Jak to všechno fungovalo technicky?
Lázně nebyly jen o čistotě, šlo o způsob, jak občany udržet spokojené a zabavené (něco jako když dneska ve firme rozdávají Multisport karty, prostě někoho pošlete do wellnessu, aby si přestal stěžovat na práci).
Třeba Caracallovy lázně byly tak gigantické, že na jejich stavbu muselo být nasazeno přes 10 000 válečných zajatců, aby vůbec vyrovnali terén. Když byla budova hotová, měla 30 metrů a čtyři patra. Bylo to jako římská verze moderního obchodního centra, představte si to jako Nový Smíchov zkřížený s bazénem v Podolí a to celé v mramoru a bez eskalátorů – hlavní koridor, z nějž jste se dostali do všech těch místností, které nabízely relaxaci i zábavu.
A teď to nejlepší – vodní systém. Starověký Řím byl géniální, když šlo o vodu, to už známe z dějepisu. Miliony litrů tekly do města, a to nejen pro potřeby občanů, ale hlavně do lázní. Voda se ohřívala v kotlích propletených bronzovými trubkami, což zajišťovalo vyhřívání bazénů a "sauna-like" místnosti. A pak přišel hypokaust, což byl možná největší vynález všech dob. Voda cirkulovala pod podlahou v systému trubek, aniž by se dotkla podlahy. A aby si Římané nepálili nohy, nosili do wellnessu tlusté sandály. Díky tomu se z lázní stala nejen hygienická záležitost, ale i společenský fenomén. A bohatí Římané, kteří měli doma vlastní mramorové lázně, stejně chodili do veřejných lázní – protože kde jinde by mohli pokecat na horké podlaze s přáteli a ukazovat novou tuniku jenom svému manželovi, to už tenkrát nedávalo smysl.
Římské lázně v celé své kráse
• Apodyterium – Šatna, kde návštěvníci odložili své oblečení (nebo to přenechali otrokovi).
• Palaestra – Velká tělocvična, kde se cvičilo – lehké vzpírání, běhání nebo míčové hry.
• Tepidarium – Teplá místnost s bazénem, kde si lidé povídali a relaxovali.
• Caldarium – Horká místnost, kde byl bazén s horkou vodou a atmosféra jako v sauně.
• Frigidarium – Studený bazén na osvěžení po celém rituálu.
Takže až příště půjdete do wellness, vzpomeňte si, že Římané byli v tomhle napřed už před Kristem a měli pro svůj wellness zážitek celé protokoly a standardy kvality, ve kterých vzdělávali otroky a správce lázní (balneator) na to dohlížel. Veřejné lázně byly financovány státem, privátní mecenášem či donátory, nebo bohatými patrony a pak císařské lázně byly financovány císařem, například, jak už jsem zmiňoval ty gigantické, zřízené a financované císařem Caracallou.
Comments