Představte si, že stojíte na kladině, nebo na tenkém laně, vysoko nad zemí. Podnikání je často přirovnáváno k různým sportům a já si myslím, že ze všech sportů se moje podnikání nejvíce podobá provazochodectví.
Někdy je to dokonce jako byste hráli ruskou ruletu, akorát je to teda mnohem větší papírování.
K tomuto poznání mě přivedla otázka mé koučky, kterou jsem vloni na podzim oslovil, aby mě podpořila při řešení určité situace. Zeptala se mě na přirovnání mého podnikatelského života k nějakému sportu.
Maratón je klišé, sprinter nejsem ani trochu, z hokeje mě vyhodili už na základce, protože jsem jezdil s pukem a nepřihrával, moje tenisová kariéra, ta se skončila fiaskem, protože jsem odmítal trénovat na zdi. Dvacet let v gymu, to byla upocená nuda z nutnosti, dynamiku jsem tomu dával až ve sprchách. Co když nejsem sportovec ani trochu?
Naštěstí kognitivně behaviorální metoda v podání mé koučky a mentální trenérky Dr. Michaely Karsten (trojnásobná mistryně světa v paměťovém sportu/ Mind Sport Olympiade) mě dovedla k analýze a výsledkem byly dokonce sporty dva.
Na vojně jsem patřil mezi nejlepší střelce a jedno z mála, co mě v dětství spojovalo s tátou, byly šachy a střelba ze vzduchovky. Táta mě obojí naučil dobře. Tak dobře, že si troufám říct, že šachy byly základem mého strategického myšlení, které přešlo během padesáti let v instinkt.
V praxi se to projevuje takto: Některé situace mě přivádějí do stavu, že mám také červeno před očima, ale já nestřílím, já dýchám. Promyslím to (nejdřív dýchám a myslím jen na oranžovej pomeranč a zklidním se), znovu a už v naprostém klidu promyslím co je můj cíl a co je účel, zvážím, co se nejspíš stane a co se může sotva stát a co nejhoršího se může stát, pak pomyslím na zelenou a zamířím na cíl a zasáhnu. Šachy a střelba. Psychologové tomu říkají kognitivní záraz. Já tomu prostě říkám stoický semafor.
Ale až nedávno jsem si uvědomil, že podnikání je velice podobné provazochodectví. Je to o odvaze čelit nejistotě, schopnosti udržet rovnováhu a taky o nutnosti neustále se zdokonalovat. Bez ustání. Pochopil jsem, že i když nejsem sportovec tělem, jsem sportovec duchem.
Provazochodci musí udržovat fyzickou rovnováhu na laně, což je dovednost, kterou lze přímo přirovnat k nutnosti podnikatelů udržovat rovnováhu mezi různými aspekty svého podnikání. Peníze, marketing, klienti a neustálá inovace, taky kvalitní osobní život, to jsou prvky, které musí být v harmonii, aby podnik mohl prosperovat. Jak řekl Marcus Aurelius, “Život není ani dobrý, ani zlý, je to pouze místo pro dobro a zlo.”
Rovnováha je klíčem k dosažení harmonie. No a pak je tu samozřejmě otázka, jak dlouho trvá, než si všimnete, že rovnováhu nemáte. Jak jsem nedávno zjistil, v podnikání to může trvat i dvacet let, na laně pár sekund.
Podnikatelé se musí soustředit na své cíle, na strategie a taky na denní provoz, aby uspěli v konkurenčním prostředí. Koncentrace na to, co je skutečně důležité, a schopnost ignorovat nebo eliminovat rušivé vlivy jsou nezbytné pro dosažení úspěchu. Napadá mě starej Epiktetos. Ne to, co se ti přihodí, ale jak to vnímáš, určuje, jak se budeš cítit. Což zní skvěle, ale zkuste to říct někomu, kdo právě letí dolu. Takže já bych se soustředil na rozlišení podstatného a zbavení se balastu, včetně některých lidí, což jsem nedávno taky musel udělat. Prostě co není důležité, na to odpovídám NE.
Ne - je celá věta.
Co dál? Odvaha a důvěra ve vlastní schopnosti jsou nezbytné jak pro provazochodce, tak pro podnikatele. Provazochodec, ten musí věřit, že dokáže přejít po laně, i když je vysoko nad zemí. Podnikatel musí být odvážný a důvěřovat svým rozhodnutím, i když čelí nejistotě a riziku. Odvaha, to je ono. Zase jsem u stoiků, člověk, který se nebojí smrti, může všechno, řekl myslím Seneca. Nebo teda někdo jinej řekl, že to řekl on.
Jestliže je odvaha klíčová pro každého, kdo se odváží podnikat, tak z toho vyplývá, že pokud se nebojíte smrti a nepodnikáte, byste měli zvážit, jestli by nestálo za to, se stát aspoň provazochodcem.
Když jsem v Addis Abeba nasedal do letadla Ethiopian Airlines na lince, na které před časem při havárii zemřel jeden z klientů (ach ten Boeing AirMax), cítil jsem, že jsem téměř na samé hraně své odvážnosti a vidíte, nic se nestalo. Strach byl zbytečný, stejně jako fialové exkrementy tamních havranů, kteří při čekání v letištní hale několik hodin kadili přímo na můj odbavený kufr. Kam by se strachem asi takový provazochodec došel, že?
Provazochodci neustále vyhodnocují rizika a přijímají opatření a jako že fakt real time, aby nespadli. Stejně tak podnikatelé musí efektivně kontrolovat rizika, plánovat a být připraveni na nepředvídatelné situace. Schopnost správně odhadnout rizika a vytvořit strategie pro jejich zvládnutí je jednou z nejdůležitějších schopností, které podnikatel vůbec může mít.
Zkrátka, musím být připraven i na to, že jednoho dne poletím do záchranných sítí a budu se možná modlit, jestli jsem si vybral správné pojištění, ale nemělo by mě to zničit a měl bych být zase zpět na laně a usmívat se. Ne na ty dole, co nejdou po laně, ale pro sebe.
Vytrvalost a disciplína jsou další paralely mezi těmito dvěma světy. Provazochodci věnují hodiny tréninku a neúnavné praxe, aby zvládli svůj sport. U nás v parku občas ráno trénuje kluk, lano má tak půl metru nad zemí a řekl mi, že někdy je víc na zemi, než na laně. Podnikatelé potřebují vytrvalost a disciplínu, aby překonávali překážky. Bez neustálého úsilí a závazku k růstu by bylo fakt těžké dosáhnout významných cílů. A když už jsme u toho, možná by měli provazochodci ve srovnání s podnikáním zkusit balancovat na laně a zároveň se přihlašovat do datové schránky.
Provazochodci pak taky pořád hledají nové způsoby, jak zlepšit svůj styl. Podnikatelé potřebují být taky inovativní a kreativní, aby se přizpůsobili trhu a přinesli něco nového. Schopnost myslet mimo zavedené rámce a přinášet inovativní řešení je nezbytná pro udržení konkurenční výhody. Možná, že by měl někdo vymyslet nový způsob, jak spadnout z lana s grácií, což by mohlo ostatní inspirovat.
Jak řekl Epiktétos, “Ne to, co se ti přihodí, ale jak to vnímáš, určuje, jak se budeš cítit.”
Jeho slova mě vedou k tomu, abych všemu čelil s odvahou a rozhodností. No, nebo aspoň s dostatkem humoru, protože když balancujete na laně života, je dobré mít po ruce pár vtipů. Což mi připomnělo, že táta říkal, že nesmím hrát šachy jako máma, která je hraje stejně jako člověče, nezlob se.
Comments